Stávka uškodila především slabým a chudým

Kriticky myslící občan musí být informacemi o vládních reformách pobouřen. Demagogie pana ministra Kalouska nezná hranice. Ukazuje se, např. když vysvětluje, že sjednocením sazby DPH se pro občany nijak moc nezmění, něco bude zdaněno více, něco méně. Že sazba daně vzrůstá u zboží, které pro slabé a chudé hraje největší roli - u potravin a u léků, kdežto mnohé zboží zatím zařazené do vyšší sazby DPH, se týká výhradně bohatších a silnějších, o tom pan ministr už nehovoří. Podobně je tomu s jakousi kompenzací zvýšení DPH u léků důchodcům jakousi valorizací důchodu - ti, kdo léky nepotřebují, si tak třeba trochu polepší, ti potřební si však pohorší.

Připravované vládní reformy se staly rozbuškou čtvrteční stávky. Zdraví a bohatší ji mohli přestát docela dobře, ale co ti, jejichž zdravotní stav nedovolí využívat kolo či kolečkové brusle ani jít delší cestu pěšky. A přitom třeba musejí navštívit v daný den zdravotnické zařízení. Odborářské "omlouváme se" zde zní jako výsměch. A těch prostých, bezbranných, slabých, chudých, jimž stávka výrazně ublížila, je nesmírně mnoho. Jestli se odborářští "bosové" chtějí řídit heslem "účel světí prostředky", myslím, že v dnešní civilizované společnosti pro ně není místo.

Vláda i odbory společnými silami přispívají k růstu napětí ve společnosti. Přitom máme-li se hnout z místa, je třeba umět spolupracovat. Naše společnost potřebuje kultivovat. Už i proto, aby se mohl uskutečnit nejzákladnější předpoklad pro budoucnost důchodů: Spolehlivý vyrovnaný demografický vývoj.

Změna je potřebná, reformy jsou nutné. V tom, co vláda dělá, však žádné reformy nevidím. Vždyť jde především o přerozdělování zvýhodňující silné a bohatší a odsouvající nemocné, slabé a chudé ještě dále na okraj společnosti. Kýžené změny se však nedosáhne násilnými akcemi; ty kdysi doporučoval Lenin. Cesta ke zlepšení nemůže vést přes ubližování marginalizovaným skupinám lidí; akce typu čtvrteční stávky jsou eticky nepřijatelné. Naše společnost potřebuje odstraňovat konfrontační tón a hledání hlubokého mezilidského konsensu.

RNDr. Jiří Nečas,

vysokoškolský učitel,

Praha 10

17.06.2011

Posláno do MFDnes